Jistě mnoho z nás již napadlo, proč bychom měli v ceně nově zakoupeného počítače téměř automaticky tolerovat i platby nepříliš levných licenčních poplatků za výrobcem dodávaný operační systém. V drtivém počtu případů tedy za licence k Microsoft Windows. Zvláště pak neradi platíme tehdy, pokud tento operační systém již legálně používáme nebo ho nechceme naopak používat vůbec.

Je zřejmě z větší části na rozhodnutí prodejce, zda bude vázat prodej počítače na prodej operačního systému. Tedy alespoň do té doby, co to nebude považováno za neoprávněnou diskriminaci spotřebitele a porušení zákona. Dnes je potenciální zákazník de facto tlačen k opakovaným platbám licenčních poplatků za stejný či podobný software. A to i přesto že software nebude chtít užívat. Dle mého názoru by si zákazník měl mít možnost zvolit, zda si chce koupit počítač s výrobcem dodávaným operačním systémem nebo případně bez něho. Zákazník při nákupu požaduje zejména technické zařízení, které umožní na něm používat jakýkoliv kompatibilní software. Výběr a instalace softwaru je tak věcí jeho dalších spotřebitelských a uživatelských preferencí.

Kamil Páral se jako jeden z mála českých spotřebitelů s tímto stavem opravdu nechtěl smířit a podnikl kroky k uplatnění svých práv vyplývajících z ujednání, které bylo uvedeno před vlastním schválením licenčních podmínek na dodaný operační systém. Odkazuji tak na zajímavý článek na serveru AbcLinuxu.cz, kde je možné dočíst se podrobnosti o konkrétním případě. Článek se stal již velmi oblíbeným a byl medializován na mnoha webových portálech.

Občas se také snažím přinejmenším alespoň upozorňovat na nekalosoutěžní nebo na dle mého názoru závadné jednání některých firem a organizací, ale jen výjimečně dosáhnu nějakého žádoucího výsledku. Konkrétně jsem také řešil jak se zbavit nutnosti zaplatit za nevyužitou licenci k Microsoft Windows, který nepoužívám. Bohužel jsem ale neměl žádnou páku na dodavatele hardwaru, která by ho donutila mi vyjít vstříc. A jako zřejmě u většiny podobných spotřebitelů byla má snaha prosadit svou vůli u dodavatele daleko menší než ochota zaplatit několik tisíc korun za něco co vůbec nebudu používat. Proto si musím velmi vážit odvahy a kroků, které v tomto konkrétním případě podnikl Kamil Páral a dokázal tak ostatním, že je možné domoci se svých práv i když stojí proti korporaci, která má na vázaném prodeji zájem. Obrázek o tom, jak se k tomu postavila společnost Lenovo ČR jako dodavatel zakoupeného počítače, si již ale musíte udělat sami. Publicita hraje v tomto případě pro spotřebitele, dodavatele softwaru i konkurenci podstatnou roli.

Na jednom z mnoha portálů odkazujících na tento článek se novináři snažili získat vyjádření zástupců firem, jak se v těchto případech k nám zákazníkům chovají. Projděme si některé jejich odpovědi, u kterých se snažím o stručný komentář.

Lenovo ČR :

Společnost Lenovo nabízí notebooky především s předinstalovaným operačním systémem, protože po noteboocích bez OS je velmi malý zájem.

Samozřejmě je zřejmě těžké z pozice spotřebitele určit, zda je o notebooky bez operačního systému až tak malý zájem. To, že se pohybuji mezi lidmi, kteří by to v naprosté většině případů přivítali se nedá být podstatným. Řekl bych, že určitá a zřejmě podstatná část spotřebitelů jistě nějaký operační systém v zakoupeném notebooku uvítá. Ale v žádném případě by neměl být zákazník tlačen k platbě za softwarovou licenci, kterou nechce akceptovat a nebude ve výsledku ani používat. A to i přesto, že nemusí nutně dojít k porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Lenovo ČR :

Informaci o možnosti nepřijmout licenční ujednání vnímáme ze strany Microsoftu tak, že se jedná o možnost vrátit OS v případě, kdy uživatel/zákazník nesouhlasí s licenčními podmínkami jako takovými, nikoliv jako možnost vrácení OS poté, co si koupil notebook, u kterého dopředu věděl, že tam OS je a jen hledá cestu, jak následně získat peníze za OS zpět.

Licenční podmínky v době koupě spotřebitel obyčejně nezná. Nemůže tak být předpokládáno, že s nimi dopředu automaticky souhlasí. I kdyby je však znal podrobně a nesouhlasil s nimi, přesto nemá často možnost vyhnout se vázanému prodeji.

Případ také ukazuje na celkem známou skutečnost, že se licenční smlouvy obvykle uživateli softwaru nečtou a přijímají se jen velmi ležérně. Jejich právní závaznost se obecně podceňuje. To je také důvod, proč se do nich často dostávají klauzule, které se po podrobném přečtení zdají být velmi diskriminující.

Lenovo ČR :

Společnost Lenovo v ČR zatím zaznamenala jediný takový případ, i když nakonec zákazník nabídku odmítl. Vzhledem k tomu, že toto je první případ a neočekáváme takových případů příliš mnoho, řešili jsme tento případ individuálně a individuálně budeme řešit i případné budoucí případy. Klauzule o mlčenlivosti je pak standardní součástí úmluv, proto ji nepovažujeme za výjimečnou.

Zdůraznění toho, že jde o první takový případ si dovolím označit za velmi podezřelé. Stálo by jen málo úsilí najít stovky takových spotřebitelských pokusů vyhnout se platbě za softwarovou licenci a určitě v několika málo případech muselo dojít k pokusu o vyhnutí se platbě cestou nepřijetí licenčních podmínek. A pravděpodobnost, že by se tyto případy vyhýbaly společnosti Lenovo ČR je z tohoto pohledu velmi malá. Firma Lenovo ČR totiž jistě neprodává v naší republice jen několik set počítačů ročně. Navrhovaná klauzule o mlčenlivosti spíše vzbuzuje dojem, že to nemusel být úplně první případ. Společnost Lenovo ČR má samozřejmě zájem na tom, aby se takto nedožadovalo svých práv více spotřebitelů. Klauzuli o mlčenlivosti určitě nepovažují spotřebitelé za správnou.

Hewlett-Packard :

HP dodává licenci k Windows Vista pouze ve verzi OEM a jen jako nedílnou součást zařízení, na kterých je tento software instalován. V případě zařízení HP dodávaných s tímto softwarem jsou Windows Vista na zařízeních již instalovány a zákazník tedy nemůže odmítnout samotnou licenci k Windows Vista. Pokud zákazník s licenčními podmínkami nesouhlasí, odmíta fakticky zařízení jako celek a pak je oprávněn zařízení vrátit pouze jako celek, tedy hardware i s instalovanými Windows.

Zákazník samozřejmě může odmítnout licenci k Windows Vista, pokud se mu zdá kupříkladu příliš restriktivní. V době koupě počítače s ní není nijak seznámen a nikterak by ho tedy neměla omezovat při koupi počítače. To, že prodejce předpokládá automaticky opak a považuje zařízení s určitou verzí programového vybavení za integrální a neoddělitelnou součást produktu a přitom takovou skutečnost neuvede v názvu produktu, považuji přinejmenším za nemorální.

Toshiba :

Pokud zákazník nemá zájem o notebook vybavený OS, musí vybírat z nabídky konfigurací bez OS.

Taková nabídka je dnes velmi omezená. Stalo se bohužel zvykem, že jsou bez OS nabízeny jen počítače nižší kvality a s nízkou cenou, u nichž by poplatek za licenci mohl tvořit velmi podstatnou část ceny.

Fujitsu Siemens Computers :

zákazník .. má možnost nakonfigurovat si zařízení podle svých potřeb, a to včetně operačního systému.

Přesně takový přístup žádá zákazník a měl by se stát obchodní zvyklostí.

Fujitsu Siemens Computers :

budeme postupovat podle licenčních podmínek OEM verze Windows, kde se uvádí, že OEM licence Windows je trvale přiřazena k zařízení, s nímž jste daný software získali. V takovém případě je zákazník oprávněn zařízení vrátit pouze jako celek, tedy hardware i s licencí Windows.

Tady zřejmě trochu došlo k nedorozumění. Samotná Microsoft OEM licence je sice vázána na jeden konkrétní počítač, ale výrobce není nucen ji svazovat s prodejem nového počítače. OEM licence závisí na daném počítači, počítač na ní ale samozřejmě už vůbec nezávisí. Pokud tedy někdo nechce používat na novém počítači dodávaný software s OEM licencí, nemělo by po něm být požadováno, aby si ji přesto koupil.

Pokud výrobce distribuuje svůj počítač s otestovaným programovým vybavením, je to jeho nadstandardní služba, za kterou může požadovat plnění. Ale nemělo by být uživateli vnucováno tento software používat, platit za softwarovou licenci nebo za jiné další nadstandardní služby, které spotřebitel nechce.

Microsoft :

OEM výrobce tedy stanovuje podmínky pro případ, kdy zákazník nesouhlasí s licenční smlouvou s koncovým uživatelem a nechce licenci Windows používat. Výrobce počítače si stanovuje podmínky vrácení licence sám. Pouze na něm záleží, jakým způsobem se s uživatelem vyrovná.

Odpovědnost tedy dle Microsoftu zcela leží na bedrech výrobce nebo dodavatele počítače. Nejsem seznámen s podmínkami distribuce softwaru pomocí dodavatelů počítačů, proto to nemohu nijak komentovat.

Bude tento první zveřejněný případ dostatečnou motivací k tomu, aby firmy přestaly vázat prodej počítače na prodej dominantního operačního systému? Je konkurence a síla zákazníků v této oblasti dostatečně silná? Jsem v tomto ohledu pesimistou. Nemám pocit, že by se něco brzy mělo změnit. Microsoft poskytuje dodavatelům hardwaru dostatečné finanční kompenzace k tomu, aby se dominantní systém snažili mezi spotřebitele protlačit i proti jejich vůli. Pro dodavatele počítačů představují zisky z licenčních poplatků garantovaný příjem bez jakýchkoliv obchodních rizik. Raději tak změní licenční podmínky tak, aby se spotřebitel při jednání s dodavatelem nemohl opřít o nějaké právní nároky. Nebo bude spotřebitele seznamovat s OEM licencí ještě před vlastním rozbalením počítače. A tak si zřejmě budeme muset počkat na první opravdu velmi medializované případy nebo soudní rozhodnutí, které bude považovat tento vázaný prodej za narušení ochrany spotřebitele. V jiných zemích se už takové soudní případy vyskytly a téměř vždy skončily výhrou spotřebitele. A nemusíme chodit ani daleko, v Polsku se takový úspěšný soudní spor již také odehrál.