Ať se to komukoliv líbí nebo nelíbí, software a počítačový průmysl je fenoménem dnešní doby. Počítačové programy dnes řídí mnoho lidských činností, které dnes považujeme za naprosto samozřejmé. Řídí dopravu, předpovídají počasí, evidují toky zboží v obchodech nebo peněz na kapitálových trzích, poskytují a zpracovávají informace či zprostředkovávají komunikaci. Člověk přenechává náročnou práci strojům, což mu umožňuje soustředit se na jinou práci, kterou nelze zatím automatizovat. Substituce lidské práce strojovým časem je pro lidskou civilizaci dlouhodobě přínosná a urychluje její vývoj podobně jako renesance a liberalizace obchodu ve středověku nebo později průmyslová či vědeckotechnická revoluce.

Vývoj softwaru je velmi náročný na duševní schopnosti člověka. Lidské myšlení se často nedokáže snadno vyrovnávat se složitostí a komplexností rozsáhlejších počítačových systémů. S velikostí počítačového programu tak roste pravděpodobnost výskytu podstatných chyb. Proto se na vývoji programů podílí stále větší množství lidí. To umožnilo nebývale rychlý vznik velkých nadnárodních korporací zaměstnávajících velké skupiny počítačových odborníků. Na trhu softwarem se tak prosadily dominantní firmy (př. Microsoft, IBM, Oracle, Sun Microsystems, Apple). V rámci své specializace na určité tržní segmenty se nezřídka stávají monopolisty a poměrně často zneužívají své pozice k diskriminaci účastníků trhu. Microsoft je nejspíše vůbec tím nejznámějším a nejvíce diskriminujícím monopolem tohoto typu na světě.

Cílem všech nadnárodních korporací je zejména maximalizace zisku a rychlý růst společnosti. Historie už mnohokrát ukázala, že takové chování firem může pro lidskou společnost představovat ohrožení, neboť se tyto firmy stávají významným zdrojem těžko prokazatelných negativních externalit. Na jejich eliminaci nemají obyčejně žádný zájem, neboť to vede ke snižování jejich zisků. Občasné až psychopatické chování některých korporací se bohužel mění pouze a jen tehdy když začne být výrazně ohrožována jejich schopnost vydělávat co nejvíce peněz.

Význam softwarových korporací sice vzrůstá s rostoucím významem počítačových systémů, ale naštěstí zatím nezpůsobují tak významné a bezprostřední škody. Člověk se celkem bez problémů smíří s tím, že bude muset restartovat svůj počítač s MS Windows a přijde tak o poslední úpravy v editovaném dokumentu. Nebo když kvůli virové nákaze nebude možné pár hodin obsluhovat klienty na bankovní pobočce. Podstatnější hrozbou pro společnost jsou určitě civilizační nemoci, dlouhodobé požívání potravin oslabujících lidskou imunitu, výskyt rakoviny, neplodnost, neléčitelné choroby nebo politická neschopnost. Ty ohrožují naši budoucnost daleko více.

Na trhu informačních technologií se v průběhu posledních let etablovaly společnosti, které nejen že přinesly v novém oboru informačních technologií pokrokové technologie, které pomáhají nám všem, ale kterým se především podařilo jejich strategický tržní podíl udržet i v dlouhodobějším období. Microsoft je klasickým příkladem takové společnosti. Jak k tomu došlo popíši v následujících odstavcích.

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století - z dnešního pohledu období "informačního pravěku" - existovaly převážně jen mainframové a později unixové systémy, které nebyly určeny pro masové používání a řešili konkrétní úlohy. Sloužily především k vědeckým účelům. Téměř nikdo v té době nepředpokládal, že budou mít počítače nějakou velkou budoucnost v rámci běžné populace. Bill Gates se po mnoha dalších letech zřejmě pod vlivem úspěchu domácích mikropočítačů přesvědčil o opaku, využil tehdejších "unixových válek", chytil se nové příležitosti a dokázal prosadit spolu s masovým rozšířením osobních počítačů své levné řešení. Porazil tak všechny své obchodně nepřipravené a rozhádané konkurenty. Nástup a rozšíření PC s MS DOS a Windows i u běžných uživatelů byl pro všechny zúčastněné natolik překvapivý, že se z toho trh informačních technologií zotavuje dodnes. Monopolní chování Microsoftu je tak častým terčem stížností různých institucí. Udržení své pozice na trhu totiž dosahuje často tvorbou uzavřených a cíleně se vším cizím neslučitelných řešení. Z obchodního pohledu je to jistě úspěšná strategie, která efektivně likviduje jakoukoliv nově vznikající konkurenci na trhu.

Na začátku sedmdesátých let - dávno před existencí Microsoftu - bylo zvykem počítačové programy mezi sebou sdílet bez jakýchkoliv omezení. Situace se změnila až s příchodem let osmdesátých, kdy se začalo s výsledky práce tehdejších programátorů obchodovat. Vznikl tak obchodně úspěšný systém Unix, který měl již ale čistě proprietární povahu. Protože se některým lidem stýskalo po svobodném sdílení myšlenek a vzájemné spolupráci, vznikl o pár let později první institucionalizovaný projekt svobodného softwaru pod názvem GNU (GNU is Not Unix). Jeho hlavním představitelem se stal Richard Stallman. Systém GNU zahrnoval všechny potřebné aplikace pro běh na tehdejším komerčním Unixu. Závislost na proprietárním Unixu se považovala za dlouhodobě neuspokojivý stav a byla tak později odstraněna použitím nového jádra Linux, jehož autorem byl finský programátor Linus Torvalds. Vznikl tak systém GNU/Linux v podobě, kterou známe i dnes. Podobně jako některé unixové systémy té doby nebyl GNU/Linux připravený na uspokojování potřeb běžného uživatele, přestože se jeho cílovou platformou stalo už v té době mezi lidmi rozšířené PC. Nevyspělostí uživatelského prostředí však už dávno netrpěl v té době se prosazující MS DOS a Microsoft Windows.

V devadesátých letech 20. století se po předchozím úspěšném období domácích mikropočítačů již definitině prosadila nová architektura PC. Na této platformě již s přehledem dominovaly systémy MS DOS a Microsoft Windows. Svobodný software GNU/Linux byl v té době stále ve značném stadiu rozpracovanosti. Situace se změnila až v druhé polovině devadesátých let, kdy přestal být GNU/Linux považován jen za pouhou okrajovou a svobodnou variantu unixového systému vhodného maximálně tak pro levná a nespolehlivá serverová nasazení. Už v té době se stal významným konkurentem stávajících unixových řešení. GNU/Linux stejně jako ostatní unixové systémy byly už ze své povahy více vhodné k poskytování serverových a síťových služeb. Mezi takovými systémy jmenujme zejména BSD Unix, UNIX System V a z nich odvozené HP-UX, OpenBSD, FreeBSD, Solaris (SunOS), Irix, AIX či specializované VMS, QNX. U takových systémů byla vždy podstatná bezpečnost, flexibilita, škálovatelnost a především stabilita. Těmito vlastnostmi nikdy neoplývaly uživatelsky orientované systémy Microsoft Windows. Pro účely serverových aplikací byl z rodiny produktů prodávaných Microsoftem v tomto ohledu použitelný snad jen Windows NT odvozený ze systému OS/2 firmy IBM. Sice nebyl původním dílem Microsoftu, ale přesto jeho jádro a některé další technologie postupně zvítězily nad vlastní víceméně slepou větví vývoje systémů Windows 3.1/3.11, Windows 95/98 a Windows ME založených na MS DOS. Mnohé technologie, které jsou dnes v nejnovějších verzích Windows použité, mají svůj původ v systému OS/2, který byl ve své době poměrně přelomovým řešením. Právě systémy Microsoftu vystavěné na základech OS/2 jsou dnes úspěšnými i v serverových nasazeních menších a středních firem a zaujímají dnes téměř čtvrtinu podílu na trhu serverových řešení. Přesto se na důležitých systémech jakákoliv serverová řešení Microsoftu téměř nevyskytují. Potřeby běžného uživatele, malé či středně velké firmy jsou totiž diametrálně odlišné od potřeb poskytovatele garantovaných služeb. Přestože jsou už dnešní serverové varianty Windows daleko kvalitnější než tomu bylo dříve, zejména punc obecné nespolehlivosti systémů Windows přežívá v povědomí potenciálních zákazníků velice dlouho.

Na důležitých počítačových systémech současnosti dnes převažují buď různé komerční a nekomerční Unixy nebo speciální systémy s unixovým rozhraním (QNX, OpenVMS). Mainframové systémy jsou nadále na ústupu. Stále více se rozšiřující linuxová řešení jsou doslova fenoménem posledních let. Linux je dnes totiž neskutečně flexibilním operačním systémem a lze ho používat jak v hodinkách tak i v nejvýkonnějších superpočítačích s mnoha desítkami tisíc procesorů a desítkami terabytů operační paměti. Přes jeho značné rozšíření ještě zdaleka neumí nahradit některé speciální systémy využívané například v armádních zařízeních, při řízení letadel apod. Zvláště u superpočítačů je ale převaha nasazení Linuxu přímo fenomenální. Kromě systému AIX, jehož použití dosahuje alespoň procentuálního zastoupení, jsou ostatní systémy téměř vymazány z tohoto segmentu. Ještě před několika lety by přitom jen málokoho napadlo používat GNU/Linux v tak náročném nasazení.

V posledních letech se již GNU/Linux začíná používat i na desktopech běžných uživatelů, kde v mnoha ohledech předčí svými schopnostmi zejména Windows, ale postupně začíná konkurovat i tradičně uživatelsky nejpropracovanějšímu desktopovému unixovému systému Mac OS X od společnosti Apple. Pouze dvě překážky brání jeho masovějšímu rozšíření na PC běžných uživatelů. Je to tradičně nedostatečná až ubohá podpora hardwaru ze strany vlastních výrobců a značná rozšířenost proprietárních technologií, jejíž tvůrci nemají obecně zájem na tom, aby byly jejich produkty použitelné na jiných než striktně obchodně zacílených platformách. Na Linuxu tak není někdy možné provozovat některé specializované aplikace (CAD) nebo některé náročné počítačové hry. Toto vše je ale jen problém zainteresovaných společností a s kvalitou GNU/Linuxu mají opravdu jen pramálo společného. Dnes už tedy zřejmě neexistují výrazné překážky bránící úspěchu GNU/Linuxu i na počítačích běžných uživatelů. Ty stávající mohou být buď odstraněny aktivitou třetích stran ležících mimo svobodné projekty nebo případně emulací či integrovanou virtualizací jiných systémů. Kvalitu GNU/Linuxu a svobodného softwaru však bohužel běžný uživatel často není schopen vůbec docenit, pokud se setká s nějakým problémem, jehož příčiny jsou obyčejně mimo jeho rozlišovací schopnosti a souvisí často s nečinností dodavatelů softwaru či hardwaru. Je to diametrálně odlišná situace od dřívějšího stavu se systémem Windows, kde sice aplikace a podpora výrobců hardwaru vždy existovaly, ale způsobovaly časté pády celého systému. GNU/Linux takovými problémy nikdy netrpěl. Dnes však už není tak velkým problémem koupit si kompatibilní hardware s podporou od kvalitního výrobce nebo používat software, u něhož existuje výrobcem garantovaná podpora nebo tvoří svobodnou alternativu ke stávající komerční aplikaci.

Přestože byl v historii GNU/Linux hlavním a téměř jediným propagátorem otevřeného a svobodného softwaru, v posledních letech a měsících se situace pozvolna mění. Výrobci různých proprietárních technologií začínají více otevírat svá dříve zamčená vrátka a zřejmě pod dojmem vývoje konkurenčních svobodných aplikací spoléhají na to, že i jim může otevřený model vývoje přinést výhody v podobě více zabezpečených a rychleji vyvíjených programů. Některé firmy vidí v již napsaném svobodném softwaru snadnější cestu k minimalizaci nákladů na vývoj a ke zlepšení finančních výsledků. Jak si ukážeme dále, i svobodný a otevřený software může totiž přinést firmám finanční zisky, přestože to nikdy nebylo zamýšleným cílem tohoto modelu vývoje.

Dost tedy bylo historického úvodu a podíváme se teď opravdu jen stručně na vymezení pojmů otevřený a svobodný software. Dnes převažující licence k proprietárnímu softwaru obecně znemožňují legálnímu uživateli téměř vše kromě úzce vymezeného použití dle striktně a taxativně vymezených podmínek. Účelově často rozšiřuje právní ochrany zaručované autorskými zákony. Motivací je snaha zajistit si příští výnosy a potřeba snížit rizika případných finančních ztrát. Nezřídka licenci zakazuje uživateli i možnost porozumět, jak program vlastně funguje. Hlavní charakteristikou svobodného softwaru je, že naopak nejsou kladena uživateli téměř žádná omezení. Svobodný software (free software) je možné používat k jakémukoliv účelu, lze ho kopírovat, měnit, zkoumat jeho vlastnosti či distribuovat, a to i za úplatu. Povinnosti distributora svobodného softwaru jsou většinou stanoveny minimalisticky a obvykle zahrnují jen nutnost zachování některých osobnostních autorských práv nebo případné ujednání o absenci záruky. Otevřený software (open source software) je pojmem dnes významově velmi podobným předchozímu, ale hlavním prvkem programů s touto charakteristikou je především skutečnost, že jsou vždy dostupné zdrojové kódy k programu. Protože svoboda ve využití jde ruku v ruce s tímto požadavkem, tvoří svobodný software jakousi významovou nadmnožinu otevřeného softwaru. Bez zdrojových kódů by totiž nešlo dobře zajistit svobodu nakládání s programem.

Je nutné zdůraznit, že se nedá srovnávat svobodný a otevřený software se softwarem, který je sice poskytován zdarma (freeware), ale zůstává nadále proprietárním, tj. uzavřeným. Klasický freeware není v žádném případě svobodným softwarem. Svoboda ve využívání softwaru nemá totiž nic společného s jeho případnou cenou. Toto je asi nejčastějším zdrojem nepochopení.

Svobodný software může být distribuován s rozličnými licencemi. Nejznámější licencí je určitě veřejná licence General Public Licence (GPL). Tato licence není v komerčním prostředí přijímána příliš pozitivně, neboť její podstatnou částí je ujednání, které garantuje svobody i pro jakýkoliv odvozený software. Program, který obsahuje svobodný kód a je tak dle smyslu licence považován za odvozený software se automaticky dle licenčních podmínek stává při jeho případné distribuci také svobodným softwarem. Tato licence se proto často hanlivě označuje za licenci infekční. Ale jejím cílem je především garantovat svobodu i pro odvozená díla. Zamezuje tak situaci, kdy by mohlo dojít k použití svobodného kódu výrobcem, který by se ho následně snažil utajit, prohlásit ho za své vlastní dílo a takto ho i distribuovat. To by propagaci otevřeného softwaru nijak neprospělo a licence tímto na to pamatuje. Občas se přesto vyskytnou případy výrobců softwaru či hardwaru porušujících tuto licenci. Ale zatím se vždy daří řešit tyto události mimosoudně díky organizaci Free Software Foundation, která zajišťuje dodržování licenčních pravidel GPL. Výrobce pak tedy musí nelegální užití eliminovat nebo své dílo vydal otevřeně. Ještě nikdo z narušitelů licence se neodhodlal k řešení sporu soudní cestou, neboť zřejmě neexistuje žádná možnost výhry. Výrobci jsou k porušování svobodné licence samozřejmě motivováni vidinou snažší implementace a snížení nákladů na vývoj. Přesto není cílem licence GPL nijak záměrně působit na komerční sféru. Tato veřejná licence má pomocí garantované svobody zajistit tvorbu toho nejkvalitnějšího software na světě. Jak se s tím vypořádá proprietární software je zejména pro autory svobodných aplikací věc málo podstatná. Občasné militantní postoje odsuzující jakýkoliv komerční software sice existují, ale převažují zřejmě jen u jedinců s krajně levicovým smýšlením nebo u všudypřítomných blbů, kteří mají s tvorbou nebo používáním svobodného software pramálo společného. Koexistence svobodného a proprietárního komerčního softwaru je rozhodně na trhu informačních technologií žádoucí.

Z pohledu výrobců software existují i svobodnější licence. Příkladem je BSD licence. Ta umožňuje i skrýt otevřený software s BSD licencí v proprietárních aplikacích a nešířit jej tak svobodně dál otevřenou cestou. BSD licence se narozdíl od GNU/GPL nesnaží prosazovat svobodné zacházení pro odvozená díla. Svobodný software se tak dostává i do uzavřených systémů. Například v Microsoft Windows tak je zahrnuta svobodná implementace síťové komunikace TCP/IP. Myslím, že zejména uživatelé Windows z toho mohou mít jen prospěch a o něco menší počet vrásek na čele.

V následujících odstavcích uvedu, jaké výhody přináší svobodný software svým uživatelům a jeho tvůrcům a proč by tento model vývoje měl být tak výhodným pro budoucnost.

Hlavním motivem svobodného softwaru je zajistit jeho nejvyšší dosažitelnou kvalitu. Narozdíl od uzavřeného softwaru se na jeho vývoji může podílet řádově více vývojářů a trpí tak ve výsledku menším množstvím chyb, neboť jsou dříve odhalovány a opravovány. U aktivních projektů se tak kvalita s časem zvyšuje výrazně rychleji než u uzavřených aplikací. V případě nespokojenosti je možné dohledat chybu či zdroj nežádoucího chování a aplikaci upravit. To je podstatný rozdíl oproti uzavřenému a komerčnímu softwaru, kde lze chybu často jen ohlásit a pak se modlit, aby byla někdy vůbec opravena. Navíc v případě komerčních aplikací zůstane často velké množství chyb neodhaleno a tedy i neopraveno. Důsledkem toho pak je občasné nepředpovídatelné a jakoby "náladové" chování programů. Dobře si pamatuji takové zvláštní chování u Microsoft Windows, které mě dokázalo i přes mou mírnou povahu vytočit téměř k nepříčetnosti. Stalo se to pro mě jedním z hlavních motivů, proč jsem přestal tyto jak říkám herní konzole společnosti Microsoft před lety používat. Zdraví má člověk jen jedno a zvýšení hladiny adrenalinu lze dosáhnout daleko příjemnějšími způsoby. Tím nechci ale zase říci, že by aplikace s otevřeným kódem byly vždy naprosto bezchybné. Dokonalý software bez chyb je jen iluze a chyb je zejména v rychle vyvíjených svobodných aplikacích i poměrně značné množství. To je určitá daň za to, že přinášejí stále větší množství nových funkcionalit, které často předčí i své komerčně úspěšné konkurenty. Proto je u svobodných aplikací tak důležitá podpora komunity a aktivita firem. U proprietárních řešení se komunity vývojářů samozřejmě nemohou nijak angažovat. Zvláště aktivita komunity a společností okolo GNU/Linuxu je obrovská. V pár milionech řádků kódu dnes naleznete podporu desítek různých platforem a generické ovladače k tisícům různých zařízení. Proto mnoho zařízení pod Linuxem funguje často bez nutnosti instalovat jakýkoliv dodatečný ovladač či software od jeho výrobce. Bohužel ani těch pár řádků kódu, které občas stačí do linuxového jádra v podobě patche pro zajištění podpory určitého zařízení dopsat, nejsou jejich výrobci schopni nebo ochotni dodat. Nevděk totiž světem vládne. Pokud objektivně srovnáme schopnosti jádra operačního systému Windows s funkcionalitou dodávanou výrobci hardwaru, nelze si nevšimnout, že i při daleko větším rozsahu kódu čítajícím desítky milionů řádek toho umí podstatně méně. Podpora hardwaru přitom není i přes aktivitu jednotlivých výrobců nijak výrazně lepší, i když by se to dalo určitě očekávat. Argument vyzdvihující vyšší kvalitu svobodného kódu oproti uzavřeným systémům se tak dá jen velmi těžko zpochybnit.

Dalším důležitým aspektem je skutečnost, že software je především distribuován komerčními společnostmi, které se utkávají v konkurenčním boji na trhu a mohou tržní prostředí z různých důvodů kdykoliv opustit. Zánik firmy tak může představovat významné riziko ohrožení investic svých klientů. Takový problém se nemůže nikdy vyskytnout u svobodných programů, protože i v případě úpadku společnosti zůstanou dostupné zdrojové kódy navždy a umožní tak prostřednictvím jiné firmy či vlastními silami zákazníkovi zajistit další výnosnost svých investic. A že nebývají tyto investice nijak malé není asi potřeba nijak zvlášť zdůrazňovat. Svědomitý a uvědomělý manažer nemůže tuto vlastnost jen tak ignorovat.

S tímto souvisí nezřídka se vyskytující a často i nedobrovolná závislost zákazníka na jednom dodavateli softwarového vybavení. Toto nevýhodné postavení se dnes často označuje anglickým termínem "vendor lock-in". Zákazník se stává postupem času jakýmsi rukojmím svého dodavatele software. Dodavatelé často vytvářejí situace, kdy záměrně zákazníkovi znesnadňují přechod ke konkurenci. Přestože je to pro dodavatele velice výhodné, zákazník tím samozřejmě trpí. Zvláště u větších projektů může být závislost na dodavateli natolik významná, že může rozhodovat i o zákazníkově budoucnosti. Zvláště dodavatelé komplexních systémů pro velké množství zákazníků vytvářejí tímto způsobem bariéry vstupu ostatních firem na trh. Monopolizace trhu je pak už jen logickým důsledkem takového chování. Mistry v tomto oboru jsou zejména společnosti Microsoft, Oracle, SAP a dokonce i výrazně menší Apple. Záplava proprietárních a nekompatibilních "vendor lock-in" řešení přináší obecně více škod než užitku. Na trhu s jedním velkým hráčem se tak mohou prosadit jen obzvláště kvalitní řešení, která však bývají už v samých počátcích tímto velkým hráčem likvidována nebo díky kapitálové převaze pohlcena.

Určitým nezamýšleným důsledkem snah svobodného softwaru měnit svět je [l:/office-open-xml-standard přijetí otevřeného formátu Office Open XML za mezinárodní standard ISO/IEC]. Tohoto kroku bychom se bez konkurenčního působení svobodného softwaru nejspíš nikdy nedočkali. Končí tak doufejme období dlouhodobého omezování konkurence na trhu kancelářského sofware.

Svobodné technologie tyto negativní jevy buď zcela eliminuje nebo je alespoň omezuje. Navíc může zákazník úspěšně tlačit na svého dodavatele, aby kvalitu svých produktů nadále zvyšoval, neboť je může nejen aktivně kontrolovat, ale taktéž vyhrožovat případným přechodem ke konkurenci.

Myslím si, že zejména svobodný software může v následujících deseti letech odstranit podstatnou měrou tyto praktiky velkých hráčů na trhu a úspěšně tlačit na zvyšování kvality a snižování ceny softwarových produktů. To se ostatně děje už dnes. Ve svých důsledcích se časem výrazně změní i struktura a charakter poskytovaných služeb, aby více vyhovoval zákazníkům.

Určitým ideálem je zřejmě prostředí, kde budou existovat jen standardizované a otevřené technologie a bude tak možné snadněji provozovat aplikace různých výrobců v heterogenních prostředích. Bude možné zajistit kompatibilitu mezi různými aplikacemi a na trhu bude znesnadněn proces monopolizace využíváním nekalých praktik.

Asi nejméně pochopitelným aspektem svobodného sofwaru je jeho využitelnost v komerčním prostředí. I vývoj svobodného a otevřeného software totiž může firmám přinášet zisky, přestože komunity okolo open source zaujímají vůči trhu a komerci spíše indiferentní postoje. Kromě již zmíněné tendence k dosahování vysoké kvality otevřených produktů v důsledku zcela jiné koncepce vývoje je také velkou motivací vidina výrazného snížení nákladů na vývoj. Adoptovat svobodná řešení není příliš nákladné a o případný vývoj se může díky garantované otevřenosti dělit dokonce i s konkurencí. Úspěšnějším hráčem na trhu se pak obyčejně stává ten, kdo umí svobodnou aplikaci lépe "zabalit", poskytnout kvalitnější podporu a záruky nebo přinést jako první novou funkcionalitu. Prozatím se zdá, že to zdaleka stačí. Nejsem však dnes příliš přesvědčen o tom, že bude svobodný software tak komerčně úspěšným i v daleké budoucnosti. Jeho vývoj je totiž natolik rychlý, že se možná už za pár let bude významně snižovat motivace potenciálních zákazníků za některý takový software utrácet peníze. Také se zřejmě bude měnit portfolio sofwarových služeb. Možná ale jen podceňuji budoucí inovativní schopnosti v oboru informačních technologií. Každopádně dnes je u některých velmi známých svobodných aplikací převažujícím mechanismem právě komerční vývoj. Příkladem může být kancelářský balík OpenOffice, jádro linuxu nebo komerční linuxové distribuce, které dnes převažují.

Zdá se Vám, že za těchto podmínek není možné postavit skutečně velmi úspěšný obchodní model na využití svobodného software? Nedokáži to posoudit, ale musíme si uvědomit, že podstatnou roli zde hrají také startovací podmínky na trhu s informačními technologiemi. Trh je pod dominantním vlivem monopolního Microsoftu. Svobodný software se stal v poslední době velmi účinným prostředkem jak si zajistit alespoň nějaký zisk v takto narušeném tržním prostředí. Microsoft stejně jako jiní silní hráči na trhu nemohou svou kapitálovou silou vymazat svobodný software z trhu. Jednoduše nelze svobodné technologie koupit nebo nějakým magickým kouzlem eliminovat. Lze sice koupit firmy prodávající svobodný software, ale to nijak neomezí zaručenou svobodu open source aplikací. Vzniknou jiné firmy, které budou pokračovat tam, kde předchozí skončily. Ani Microsoft nemá neomezené zdroje.

Stejně tak jako nelze nikomu zakázat dýchat vzduch, není možné někomu zakázat, aby cokoliv smysluplného tvořil, pokud tím neporušuje zákony. Ať to zní sebepodivněji, i kroky k zakázání svobodné licence GPL již byly v USA podniknuty. Dokonce byla snaha dokázat, že GPL licence porušuje antimonopolní zákony. Microsoft se navíc snaží prosadit myšlenku zákazu GPL licence. Jednou buď dle jejího představitele ohrožuje USA, pak se občas tvrdí, že ohrožuje veškeré intelektuální vlastnictví, zvyšuje nekompatibilitu či se pod jejím vlivem vytváří nebezpečný software. Protože snad na světě neexistuje rozumný člověk, který by takovým pseudoargumentům mohl věřit, minuly zatím všechny takové pokusy Microsoftu cíl. Navíc se argumenty viditelně podobají tomu, co je na Microsoftu právě dlouhodobě nejvíce kritizováno. Zvlášť argumentace vznikem nekompatibilit zní z úst představitelů Microsoftu poněkud úsměvně. Je to další důkaz, že psychopatické chování některých korporací se zdaleka nevyhýbá ani oboru informačních technologií. Jelikož v USA existuje poněkud endemická instituce softwarových patentů, tak se Microsoft snaží čas od času upozornit na to, že GNU/Linux porušuje jeho softwarové patenty. Nikdy však nepodal o tom žádný důkaz. Proč asi? I kdyby se taková věc někdy v ojedinělém případě prokázala, pak je tu naštěstí velká pravděpodobnost, že by takový patent Microsoftu musel být okamžitě zrušen. Patenty Microsoftu jsou bohužel až příliš známé tím, že u nich nebývá splněna ani ta nejdůležitější podmínka životaschopnosti, to znamená novost. Ve Spojených státech se totiž běžně udělují softwarové patenty i na věci, které vůbec nejsou nové. Přesto tento institut ve Spojených státech dále existuje a přináší slušné živobytí nesčetným společnostem specializujících se na vymáhání kdejakých patentově zdokumentovaných nesmyslů. Dokonce se některým americkým i dalším firmám téměř podařilo prosadit softwarové patenty v Evropské unii. Opravdu nelze přesvědčovací schopnosti a motivace velkých korporací podceňovat.

Nejpodstatnější aspekty svobodných programů jsem zde zmínil a některé méně podstatné vynechal. Každopádně bych si ještě neměl odpustit komentáře, které by měly zaznít. Svobodný software jistojistě narušuje hluboce zakořeněné přesvědčení, že jen drahé věci musí být těmi kvalitními. I díky tomu tak dokáže svobodný software pozvolna ale zato efektivně omezovat monopolistické tendence na trhu informačních technologií. Silné IT korporace se snaží nacházet mechanismy, jak se bránit zhoršování svého postavení na trhu. Dnes se však zdá, že se jim nepodaří efektivní mechanismus potlačení svobodného softwaru najít bez radikálních a společensky neprosaditelných omezení lidských svobod. I v oblasti informačních technologií tak rozšířením open source programů vznikla určitá forma dobrovolnictví a neziskové instituce, která dokáže redukovat negativní externality produkované nezdravým tržním prostředím. Přestože to není cílem snažení vývojářů svobodných aplikací, svou povahou působí na stávající tržní model zcela bezprostředně a natolik efektivně, že to zřejmě nemá v neziskové sektoru obdoby. Zatímco se neziskové organizace snaží většinou jen pasivně napravovat škody způsobené negativními externalitami způsobených nezdravými tržními mechanismy, zde je možné také nepřímo ale efektivněji odstraňovat i jejich příčiny. Jde tak o zcela unikátní případ, kdy je možné zvyšovat svobodu lidí bez toho, aby došlo k přímému střetu s organizacemi, které ji cíleně omezují. Velký vliv na to nejspíše má fakt, že institut vlastnictví nehmotných statků vznikl poněkud umělou a nikoliv přirozenou agresivní cestou.

Existují však hrozby, které mohou i přesto snížit a také snižují využitelnost svobodného softwaru. Jsou jimi různé restrikce, jejichž respektování legálního uživatele podstatně omezují. Výrobci komerčního software si často stanovují při šíření svých produktů těžko obhajitelné podmínky a zneužívají svého postavení. Bývá pak často na zvážení konkrétního uživatele, zda se takovým omezením podřídí nebo se bude vystavovat případnému riziku postihu. Nezřídka totiž tyto restrikce disponují i dostatečnou oporou v zákoně. Je v zájmu nás všech na tyto plíživé formy omezování lidských svobod upozorňovat. Naše nedávná fašistická a komunistická historie je plna různých vágních formulací, pomocí kterých docházelo k omezování lidských práv, svobod či důstojnosti. Trh by měl být nanejvýš prostředkem a nikoliv konečným cílem lidského snažení.

Je zvláště těžké komentovat motivy vývojářů k tvorbě svobodného softwaru. Proč vytvářejí software, za který ani nepožadují finanční kompenzaci? Vždyť vývoj aplikací v komerční sféře je zejména kvůli své náročnosti velmi dobře honorován. Proč se člověk dobrovolně vzdává možnosti vydělávat ještě větší množství peněz a substituuje čas ve výnosném zaměstnání časem věnovaným nevýdělečné aktivitě? Je to obzvlášť těžká otázka a neznám doteď na ní žádnou uspokojivou odpověď. Člověk je od přírody individuem tvořivým a zároveň společenským a k jednání ho v dnešním kulturním prostředí často motivuje nejen vidina bohatství, moci či dosažení určitého sociální statusu. Možná že nějaká zvláštní kombinace motivů dala programátorům svobodného softwaru možnost uspokojení svých potřeb. Určitě by se dalo najít mnoho paralel s jinými dobrovolnickými aktivitami. Netroufám si je však zde analyzovat.

Na závěr bych měl uvést, že jsem sám programátor a že si tedy nemyslím, že by vývoj svobodného softwaru měl v dlouhodobějším horizontu nějak výrazně ohrozit práci softwarových vývojářů. Svobodné aplikace rozšiřují možnosti poskytování služeb zákazníkům. Uvidíme co přinese blízká budoucnost.