Cirrus

(Ci, česky řasa)

Tento oblak dosahuje nejvyšších výšek, zpravidla v létě nad 10 km. Je tvořen vzájemně oddělenými oblaky v podobě bílých jemných vláken, bílých plošek nebo úzkých pruhů. Někdy má také vzhled peříček nebo háčků (Cirrus uncinus). Má vláknitý vzhled a často hedvábný lesk. Celý oblak je tvořen pouze ledovými částicemi (nachází se ve výšce, kde se teploty celoročně pohybují kolem -45 až -70°C). Na těchto oblacích se mohou tvořit halové jevy, ale vzhledem k tomu, že jde většinou jen o oblaky s malou plochou, jsou velmi nevýrazné. Příčinou vzniku této oblačnosti je především výstup teplejšího vzduchu podél frontální plochy teplé fronty nebo transformace např. z horních částí bouřkových oblaků a dešťových sloh. Vyskytují se také v oblastech vysokého tlaku vzduchu, tj. za jinak slunečného počasí.

Obrázek 2.1: Cirrus uncinus

Obrázek 2.2: Cirrus spissatus

Obrázek 2.3: Cirrus vertebratus

Obrázek 2.4: Cirrus fibratus

Cirrocumulus

(Cc, česky řasová kupa, lidově malé beránky)

Tenké nebo větší skupiny nebo vrstvy bílých oblaků bez vlastního stínu, složené z velmi malých oblačných částí v podobě zrn nebo vlnek apod. Většinou jsou jednotlivé části oblaků od sebe odděleny. Cirrocumulus též patří mezi oblaka vysokého patra, který se skládá jen z ledových krystalků (ojediněle může ale také obsahovat přechlazené vodní kapičky). Také můžeme na tomto oblaku vidět halo. Řasová kupa vzniká nejčastěji vlivem konvekčních pohybů v horní části atmosféry (konvekce = uspořádaný vertikální pohyb vzduchu) nebo se vyskytuje i u oblačnosti studených front. Může vzniknou přeměnou z oblaků typu Ci,Cs a Ac. Z tohoto oblaku nevypadávají srážky, ale mohou se objevit srážkové pruhy (tzv. virga, pruhy srážek, které se nedostanou k zemskému povrchu).

Obrázek 2.5: Cirrocumulus floccus

Obrázek 2.6: Cirrocumulus

Obrázek 2.7: Cirrocumulus

Obrázek 2.7: Cirrocumulus

Cirrostratus

(Cs, česky řasová sloha)

Poslední z řady vysokých oblaků. Je charakterizován jako průsvitný bělavý oblačný závoj vláknitého nebo hladkého vzhledu tvořící vrstvu, která zakrývá často celou oblohu (ale nemusí). Na tomto oblaku se již často projevují halové jevy. Z tohoto oblaku srážky nevypadávají, je oblakem ledovým. Jeho charakteristickou vlastností je, že jím prosvítá Slunce nebo Měsíc a v případě svitu Slunce pak předměty na zemi vrhají stíny. Jen v zimním období se může stát, že jím Slunce neprosvítá. Příčinou je nízká pozice Slunce. Oblak se vyskytuje jako přirozená součást teplých front, též front okluzních, ale i studených front prvního druhu (tj. těch pomaleji postupujících). Často vzniká rozpadem plošně rozsáhlé bouřkové oblačnosti z minulého dne nebo transformací z oblaků typu Ci,Cc a As. Výskyt tohoto oblaku věstí na nebi většinou brzké zhoršení počasí (přibližování teplé fronty).

Obrázek 2.8: Cirrostratus a malé halo

Obrázek 2.9: Cirrostratus fibratus s malým halem

Obrázek 2.10: Cirrostratus

Kapitoly

• [1] Oblačnost podle pater
• [3] Oblačnost středního patra
• [4] Oblačnost nízkého patra
• [5] Oblačnost zasahující do více pater

Literatura