Nimbostratus
(Ns, česky dešťová sloha)
Dešťový oblak tvořící tmavou šedou až černou jednotvárnou vrstvu nebo plochu zahalující celou oblohu, který má vlivem vypadávání více či méně trvalých, stejnoměrných a někdy i poměrně intenzívních srážek matný rozplývavý vzhled. Oblačnost je tak hustá, že poloha Slunce je nepatrná. Pod vrstvou této oblačnosti se často vyskytuje nízká oblačnost typu Stratus fractus (roztrhaná sloha). Nimbostratus mívá často značný vertikální rozsah, nejčastěji 5-10 km. Je typickým smíšeným srážkovým oblakem vyskytujícím se na teplých frontách a studené frontě prvního (ale i druhého) typu, samozřejmě i na okluzních frontách. Může se však také vyskytovat v oblasti výškových tlakových níží a v brázdách nižšího tlaku vzduchu. Také vzniká transformací z jiných typů oblaků, zejména rozpadem bouřkového oblaku Cb nebo z Ac, As, Sc i Cu.
Obrázek 5.1: Nimbostratus virga
Obrázek 5.2: Nimbostratus pannus
Cumulus
(Cu, česky kupa, lidově hrady či báby)
Osamocený kyprý a hustý oblak s ostře ohraničenými obrysy, vyvíjecí se směrem vzhůru v podobě kup, kopolí a věží. Je-li ozářen Sluncem, je až zářivě bílý, základna oblaku však může být i velmi tmavá, obvykle však šedá a téměř vždy vodorovná. Tyto oblaky mají základnu téměř vždy v patře nízkých oblaků, ale můžou v rámci svého vertikálního vývoje zasahovat svými vrcholky až do patra vysoké oblačnosti (Ci,Cs,Cc). Kumulus je oblakem vodním, v případě velkého vertikálního rozsahu ale často smíšeným. Je to nesrážkový oblak, i když z mohutných Cu můžou vypadávat srážky v podobě krátkých přeháněk (zejména v tropech a při rozpadu oblaku). Dalším vývojem kumulu směrem vzhůru může vzniknou bouřkový oblak Cumulonimbus (Cb). Oblaky typu Cu a Cb se označují jako tzv. konvekční oblaky, protože se vytvářejí vždy a pouze konvekcí (vertikálními pohyby).
Podle své výšky se kumuly rozdělují obvykle do třech stadií: humilis, mediocris a congestus.
Cumulus fractus
Ještě se objevuje roztrhaný kumulus (Cumulus fractus), který má tvar malých oblaků s roztrhanými okraji.
Obrázek 5.3: Cumulus fractus
Cumulus humilis
Nízký oblak, u kterého je zdánlivý poměr vertikálního rozsahu ku rozměru vodorovnému přibližně 1:1 nebo menší. Tyto nízké oblaky mají většinou světlejší základny (záleží na tom, kde má polohu Slunce) a nejsou spojeny se žádnými srážkami, stejně jako typ mediocris.
Obrázek 5.4: Cumulus humilis
Obrázek 5.5: Cumulus humilis
Obrázek 5.6: Cumulus humilis
Cumulus mediocris
Je-li oblak 1,5-krát až 2-krát vyšší než rozsáhlý ve vodorovném směru, pak patří k typu Cumulus mediocris. Tento oblak již má vždy tmavou základnu, nevypadávají z něho srážky.
Obrázek 5.7: Cumulus mediocris
Obrázek 5.8: Cumulus mediocris
Obrázek 5.9: Cumulus mediocris
Cumulus congestus
Vyšší konvekční oblaky typu Cumulus se označují jako congestus (věžovitý). Tento oblak má již hodně tmavou základnu a můžou z něho ojediněle vypadávat i slabé přeháňky. Při dostatečně intenzívní konvekci pozorujeme přetvoření tohoto oblaku v bouřkový oblak. Kumuly typu congestus se projevují tím, že mají tendenci spojovat se do větších celků. Jejich vrcholy mají oslnivě bílou barvu.
Obrázek 5.10: Cumulus congestus
Obrázek 5.11: Cumulus congestus
Obrázek 5.12: Cumulus congestus
Cumulonimbus
(Cb, česky bouřkový oblak, dešťová kupa, lidově bába)
Jistě nejzajímavějším oblakem je bouřkový oblak typu Cumulonimbus, který zasahuje najednou do nízkého, středního i vysokého patra. Je to tedy vertikálně velice rozvinutý oblak (kromě zimního období) s velmi tmavou základnou v podobě hor nebo obrovských věží. Alespoň část jeho vrcholu je obvykle hladká, popř. vláknitá nebo žebrovitá, a téměř vždy zploštělá. Tato vrchní část se rozšiřuje do podoby vějíře, kovadliny nebo širokého chocholu.
Kumulonimbus má základnu v nízkém patře, svým vrcholem zasahuje do vysokého patra oblaků a často také nad hladinu konce troposféry (za tzv. troposférickou inverzi). Nad naším územím dosahuje tento oblak nejčastěji výšek 7-9 km, největší výška oblaku na našem území dosáhla až 16 km (v tzv. supercele). V tropických oblastech mají tyto oblaky značně větší vertikální rozsah, a to až do výšek 20 km. Pod základnou takto mohutného oblaku se často objevují i roztrhané oblaky, které můžou ale nutně nemusí s oblakem souviset.
Obrázek 5.13: Cumulonimbus
Obrázek 5.14: Cumulonimbus
Cumulonimbus je smíšeným oblakem, který vzniká působením intenzívní konvekce nejčastěji na studených frontách, podstatně méně často i na teplých frontách (tzv. noční bouřky), popř. transformací z oblaků jiných druhů (zejména z Ac, As, Ns, Sc a Cu). Na Cb jsou vázány bouřky, avšak Cb může existovat, aniž bouřka vznikne (zejména v zimní polovině roku). Pro elektrickou strukturu oblaku Cb je charakteristické, že se centrum záporného náboje soustřeďuje v dolní části oblaku a v horní části je naopak kladný náboj. Existuje i podružné centrum kladného náboje v oblasti základny, které je vázáno na vypadávání srážek.
Cb působí často ponurým, hrozivým a strach vzbuzujícím dojmem, zvláště když je spojen se silným hřměním, blesky a intenzívními srážkami. Intenzita srážek může být při bouřkové přeháňce velice intenzívní, může dosáhnout intenzity průtrže mračen, která je vázána pouze na tento typ oblačnosti. Také krupobití se vyskytuje u této oblačnosti (v našich zeměpisných šířkách se krupobití váže přibližně na každou osmou bouřku). Dalším projevem silných bouřek nebo oblačnosti kumulonimbu je nárazovitý vítr, který může dosáhnout obrovských rychlostí (např. vichřice) a způsobit veliké škody ve spojení se silnými přeháňkami a jinými projevy.
Výstupné proudy v Cb, které dosahují rychlostí až několika desítek km/h, intenzívní turbulence, námraza, elektrické výboje a kroupy často velkých rozměrů představují značné nebezpečí pro letecký provoz, ale i pro majetek i životy lidí na zemi.
Vrchní části tohoto oblaku se projevují velice nízkými teplotami, které mohou při protržení tropopauzy klesnout v ojedinělých případech až k neuvěřitelným -80°C. Kumulonimby se také vyskytují v tropických cyklónách, hurikánech, blizardech apod. Popsat tento oblak vyčerpávajícím způsobem zde nemůžeme; je nadále hlavním zdrojem studií meteorologů (např. studie tornád, které souvisí s těmito oblaky).
Obrázek 5.15: Cumulonimbus pannus
Obrázek 5.16: Cumulonimbus
Obrázek 5.17: Cumulonimbus incus
Obrázek 5.18: Cumulonimbus
Obrázek 5.19: Cumulonimbus mamma
Obrázek 5.20: Cumulonimbus arcus
Zde ještě pár vynikajících snímků těch nejlepších bouřkových oblaků, provázených silnými srážkami, kroupami, blesky, nárazovitým větrem, tornády,...
Obrázek 5.21: Cumulonimbus
Obrázek 5.22: Cumulonimbus
Obrázek 5.23: Cumulonimbus
Obrázek 5.24: Cumulonimbus
Obrázek 5.25: Cumulonimbus incus
Obrázek 5.26: Cumulonimbus calvus
Obrázek 5.27: Cumulonimbus
Obrázek 5.28: Cumulonimbus
Obrázek 5.29: Cumulonimbus arcus praecipitatio
Obrázek 5.30: Cumulonimbus arcus
Obrázek 5.31: Cumulonimbus
Obrázek 5.32: Cumulonimbus
Obrázek 5.33: Cumulonimbus
Kapitoly
Literatura
| [1] | Sobíšek B. za kolektiv (1993): Meteorologický slovník výkladový & terminologický slovník, Academia Ministerstvo životního prostředí Praha |
| [2] | Kobzová E. (1998): Počasí, Rubico |
| [3] | Král P. (1999): Atlas oblaků - http://web.telecom.cz/kralova/atlas.html |
| [4] | Wolken - Der Karlsruher Wolkenatlas - http://www.wolkenatlas.de/ |
| [5] | Australian Weather Photography - http://australiansevereweather.simplenet.com/photography/index.html |